Nezlob se, že růžový keř má trny, ale raduj se, že trnitý keř má růže...

Jak jsme honili ovce

6. srpna 2007 v 9:42 |  Ze života
Můj bratr a jeho žena se rozhodli, že si založí svou vlastní ekofarmu. Nejdřív si přivezli tři kozy, a po roce dvě ovce a jednoho beránka. Pár dní je měli zavřené v chlívku, aby se "aklimatizovali" a zvykli si na new prostředí a kolegy zvířata a pak je vesele vypustili do ohrady. Brácha na té ohradě dělal skoro rok (od té doby, co si přivezli kozy) a díky ovcím zjistili do jaké míry je účinná...... no popravdě, ovce jí prošli naprosto v pohodě, jakoby tam ani žádný lanka, co maj dávat elektrický rány nebyla, a vesele se rozeběhli neznámo kam. Než si brácha se švagrovou všimli, že ovce sou v čoudu, nějakou tu chvilku to taky trvalo, takže ovečky měli dostatek času doběhnout někam kde nebudou rušeny a v klidu se mohou pást (a že toho ovce dokáže sežrat! ) Začalo hledání, rozvěšování letáků, objíždění okolních vesnic, rozdávání telefonního čísla a ptaní jestli tudy náhodou někdo neviděl běžet tři ovce (vysvětlujte někomu, že jedna ta ovce vlastně není ovce, ale beran. V tu chvíli asi budete mít úplně jiný starosti, než rozlišovat pohlaví). Po dvou dnech se ozval jeden pán, co na nedalekém statku chová krávy, že ovce byli u něj, váleli se v trávě, a zřejmě odpočívali po náročném dni.. jenže byl tu problém, on se k nim totiž pokusil přiblížit a ovce je lekavej tvor. Prostě a jednoduše ty chlupatý koule vzali roha a jediná věc, co brácha věděl, byl směr kterým se vydali, jenže ten mohli kdykoliv změnit. Navíc si na pomoc při jejich hledání vzal dva jejich psi, a jelikož ty neumí vůbec poslouchat a když něco honí tak to honí tak dlouho dokud to neuženou až do vyčerpání všech sil, tak ovečky ještě víc vyplašili a šance na to, že se vrátí byla mizivá. Ale pořád tu byla, protože druhý den zavolal pro změnu jiný pán, že ovce viděl u něj. A pátrací akce začala na novo, Tentokrát jsem se připojila i já a můj táta, páč brácha byl v práci. Když jsme tam přijeli, ovečky byli opět v trapu, tak sme tam chvilku pobíhali, a prozkoumávali okolní keře a lesíky, jestli náhodou nejsou tam. Asi po hodině jsme to vzdali a vydali se zpátky. Po nějaké chvilce vidíme po silnici běžet tři chlupaty koule- ovce. a začala honička.... no.... abych to zkrátila... honili jsme je celkem asi pět hodin, naběhali snad 15 kilometrů, ale ovce jsme chytli. Nejdříve beránka a asi po půl hodine i ty dvě zbylé cestovatelky. Zdálo se, že problém byl vyřešen, jenže ono to nebylo vše... nastal problém, jak je převézt zpátky domů. Táta čapnul svýho skútra a jel domů pro auto a vozík. Po další půl hodině jsme ovečky na ten vozík dostali a jelo se domů. Po místní tankovce. No Nádhera. Drncalo to tak, že ty ovce brali hlavou o zem a následně o toho kdo je držel, samozřejmě se polekali a začali s sebou cukat, takže to bylo mnohem náročnější, než jsem čekala. Ale domu jsme je dovezli celý, zdravý a děsně unavený. Táta si u švagrový vysloužil doživotně mlíko zdrama, a já sem měla aspoň zažitky a sem tam nějakej štípanec od komára. Ale sranda byla! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama